Už ve čtvrtek zavítá do českých domácností tradiční trojice postav, která je neodmyslitelně spjata s adventním obdobím a především se svátkem svatého Mikuláše. Tou trojicí, kterou asi všichni dobře známe už od dětství, není nikdo jiný než Mikuláš, čert a anděl. Tito tři společníci, každý se svou specifickou rolí a symbolikou, se každoročně vydávají na svou obchůzku, aby potěšili děti, ale také je trochu připomněli, že by měly být hodné a poslušné. Ale pojďme si o tomto krásném zvyku a jeho hlavních protagonistech povědět trochu víc a ponořit se do detailů jejich významu i toho, co vlastně jejich příchod pro české domácnosti znamená.
Mikuláš, hlavní postava této trojice, je postava, která má původ v historické osobě – svatém Mikuláši, biskupovi z Myry. Tento dobrotivý muž, který údajně žil ve 4. století, se proslavil svou štědrostí a pomocí chudým a potřebným. Tradice jeho oslav se postupně rozšířila po celé Evropě a v českých zemích má tento svátek už velmi dlouhou tradici. Mikuláš je vždy oblečený do biskupského roucha – má dlouhý bílý plášť, na hlavě vysokou biskupskou čepici, která se nazývá mitra, a v ruce svírá berlu, což je symbol jeho role pastýře. Přítomnost Mikuláše v domácnosti obvykle přináší pocit klidu a důstojnosti, protože právě on je tou postavou, která vše řídí a je ztělesněním laskavosti a spravedlnosti.
Na druhé straně máme Čerta, který je zcela opačným protipólem Mikulášovy klidné a dobrosrdečné povahy. Čert je postava z lidových pověr a pohádek, která symbolizuje zlo, strach a hřích. Jeho úkolem je připomínat dětem, že by se měly chovat slušně a neposlušnost nebo jiné špatnosti mohou mít své následky. Čert je obvykle oděn do černého, má rozcuchané vlasy, rohy a často i řetězy, kterými strašidelně chrastí, aby vzbuzoval respekt. Přestože může vypadat děsivě, jeho role je spíše symbolická – má děti poučit a odradit od zlobení, nikoliv je skutečně vystrašit k smrti. Ačkoli se některé děti čerta bojí, mnozí rodiče ho považují za důležitou součást této tradice, protože právě díky němu si děti možná více uvědomí, že jejich činy mají následky.
A pak tu máme anděla, který je přesným opakem čerta. Anděl reprezentuje dobro, čistotu a nevinnost. Jeho přítomnost má děti uklidnit a dodat jim odvahu, pokud by se snad čerta přece jen trochu bály. Anděl je vždy oblečený do bílého hávu, často má svatozář a velká bílá křídla. Přináší s sebou pocit, že i když nejsme vždy jen dokonale hodní, vždy je tu šance na odpuštění a nápravu. Jeho úsměv a klidný hlas děti často uklidní a dodá jim pocit bezpečí. Společně s Mikulášem tvoří harmonickou dvojici, která vyvažuje čertovu divokost a neklid.
Když se tato trojice vydává na svou obchůzku, je to vždy velká událost. Děti jsou často plné očekávání, vzrušení, ale možná i trochu strachu. Obvykle se Mikuláš nejprve zeptá, zda byly děti během roku hodné, a společně s andělem čte z „knížky hříchů“, kde jsou zapsány všechny jejich dobré i špatné skutky. Pokud byly děti hodné, dostávají odměnu – obvykle sladkosti, ovoce nebo drobné dárky – které Mikuláš a anděl přinášejí v košíku. Pokud však v knize stojí, že děti zlobily, může čert trochu zahrozit, ale ve skutečnosti je jeho hrozba spíše symbolická. Někdy děti musí zazpívat písničku nebo říct básničku, aby si svou odměnu zasloužily, což je nejen hezký rituál, ale také způsob, jak posílit jejich sebedůvěru.
Celý tento večer je nejen tradicí, ale také krásnou připomínkou hodnot, které bychom měli předávat dalším generacím. Je to chvíle, kdy se rodiny scházejí, kdy děti mají možnost zažít trochu kouzelné atmosféry a kdy se můžeme na chvilku zastavit v předvánočním shonu. A i když je to večer plný emocí, od radosti přes napětí až po občasný strach, nakonec se většinou promění v příjemný zážitek, na který děti i dospělí dlouho vzpomínají.
Tato tradice, která se udržuje už po mnoho generací, má v sobě kouzlo, které spojuje víru, lidovou kulturu i rodinné hodnoty. A právě proto je příchod Mikuláše, Čerta a Anděla pro mnoho českých domácností tak výjimečnou událostí, na kterou se těší děti i dospělí. Vždyť kdo by nechtěl alespoň na chvíli uvěřit, že dobro a zlo jsou tak jasně oddělené a že nakonec vždy zvítězí laskavost, odpuštění a pochopení?
