Na středu 4. prosince 2024 připadá v kalendáři den, který nese jméno svaté Barbory, jedné z nejvýznamnějších světic křesťanské tradice. Tento den je spojen nejen s oslavami jejího svátku, ale také s mnoha hlubokými, lidovými zvyky a tradicemi, které po staletí formovaly naše kulturní dědictví. Svatá Barbora nepatří mezi obyčejné světce – je patronkou široké škály profesí, od horníků, jejichž těžká a nebezpečná práce vždy potřebovala zvláštní ochranu, až po dělostřelce, kteří v době válek čelili doslova životu ohrožujícím situacím. Její vliv sahá ale i k sedlákům, architektům, stavebním dělníkům, kuchařům nebo řezníkům – tedy ke všem, kteří svou každodenní prací přispívali k chodu společnosti. Barbora ovšem není jen patronkou pracujících. Její ochranné ruce zasahují i tam, kde je třeba pomoci zajatcům, umírajícím a těm, kdo se ocitli v nebezpečí.
Svátky svaté Barbory jsou spojené s bohatou tradicí a zajímavými zvyky, které se na mnoha místech udržují dodnes, byť v trochu pozměněné podobě. Jedním z nejzajímavějších a možná i trochu tajemných zvyků byla takzvaná obchůzka „Barborek“. Tuto tradici si můžeme představit jako malý divadelní výkon přímo v domácnostech, ovšem s hlubším duchovním významem. V předvečer svátku sv. Barbory totiž chodívaly po vesnických domech ženy nebo dívky převlečené do bílých šatů, čímž symbolizovaly panenskou čistotu a nevinnost. Jejich oblečení bylo jednoduché, většinou se jednalo o bílá prostěradla, která si přehodily přes sebe, nebo dlouhé bílé šaty. „Barborky“ nepřicházely s prázdnou. V jedné ruce držely košíček plný ovoce a sladkostí, kterými obdarovávaly hodné děti. Zlobivé děti ovšem neměly důvod k radosti – v druhé ruce měly totiž metličku, kterou zlobivcům symbolicky pohrozily. Metla nebyla míněna jako nástroj trestu v pravém slova smyslu, nýbrž jako připomínka, že poslušnost a dobré chování jsou ctnosti, které každé dítě mělo ctít.
Další tradicí spojenou s tímto svátkem, která už není tak děsivá, ale naopak spíše romantická, je řezání třešňových větviček, tzv. „barborek“. Tento zvyk byl oblíbený především mezi dívkami, které v něm viděly jistou formu věštění budoucnosti. Na svátek sv. Barbory, tedy 4. prosince, se odřezávaly třešňové větvičky z alespoň desetiletého stromu. Ideální bylo tuto větvičku uříznout v okamžiku, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Tento moment měl podle lidové víry přinášet větvičce magickou sílu. Větvička se poté vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete do Štědrého dne. Pokud se tak stalo, znamenalo to pro majitele větvičky štěstí v nadcházejícím roce.
